Válka je zlo a s tím snad musí souhlasit každý. Je ale třeba vidět a srovnávat fakta, kdo vlastně tu kterou válku začal či vyprovokoval. Není-li tomu tak, vzniká zde báječný prostor pro manipulaci s veřejným míněním a rozdělování národní společnosti, čehož jsme dnes svědky. Pak následují zákazy jiného názoru, výhrůžky zatčením za jiný názor, a tím se, například v Česku, nejvyšší zákon ČR – Ústava, stává vinou politické vrchnosti cárem nepotřebného papíru. Občan si má právo myslet jen to, co si myslí jeho vláda, i když má důvěru jen sotva čtvrtiny národa. Pravdivé informace o Rusku (podle politiků – světovém zlu) jsou nežádoucí, zatímco jakékoli lži směřující proti Rusku jsou vítány s aplausem a přes různé neziskovky – saturované například Aspen-Institutem, podporovány všemi možnými způsoby. A protože ctím náš nejvyšší zákon, který praví, že cenzura je nepřípustná a zaručuje právo na svobodné vyjádření názoru, ráda bych ozřejmila věci i z jiné strany, než uvádí na vrchnost „přilepený“ mainstream.
Při sledování řady ruských expertů z různých oblastí jsem narazila na dnešní klíčový fenomén – „ruská společnost, veřejnost“. Ta byla 30 let informačně devastovaná stejně, jako ta naše. (Možná ten tlak byl ještě větší.) S lítostí sice lidé osm let konstatovali situaci na Donbasu, který byl denně ostřelovaný ukrajinskou armádou za pomoci Západu. Ale jinak se zase tolik ve společnosti, ani po zavedení západních sankcí, nic moc viditelně nedělo, ačkoli tyto sankce měly, podle představ Západu, vést v Rusku k nepokojům. To se nestalo, ale! Nastal okamžik, kdy už nebylo možné čekat dál, protože začalo být ohrožované samo Rusko. A tehdy začala SVO. Dnes už západní váleční žraloci veřejně přiznávají, že válka na území Ukrajiny byla připravovaná ještě dávno před Majdanem. Netají se ani svým klíčovým cílem, kterým rozhodně není blahobyt Ukrajiny, ale zničení Ruska. A na některých amerických televizních stanicích (například FOX News) se člověk dozví i spoustu dalších zajímavých věcí. Potvrdilo se, že právě na konci února byl Západem s pomocí Ukrajiny chystaný masivní útok na Donbas, likvidační pro většinové ruskojazyčné obyvatele tohoto regionu.
Ruská společnost skutečně vnímala situaci relativně klidně, dokud ovšem nezačala SVO. V tom okamžiku se začaly dít uvnitř ruské společnosti změny. Západ a zrádci začali být pojmenováváni otevřeně podle skutků svých. Když operace začala, podporovalo ji hned v začátku jednoznačně 65% lidí, 10% si nebylo jistých a 25 bylo proti. Po šesti měsících (dokonce u těch nejliberastičtějších průzkumů) se počet pochybujících nezměnil, ale proti operaci bylo už jen 14% lidí. Odhady po devíti měsících se v různých agenturách pohybují u podpory SVO od 72 do 86%. Ruská společnost se ještě víc semkla, protože pochopila vlastní ohrožení a zvedla hlavu. Česká společnost, i v důsledku mediálního křivého zrcadla, zřejmě ještě stále hodně věcí nepochopila.
Tlak, který Západ vyvíjel na Rusko a Rusy, nemohl dopadnout jinak. Jen sebestředný politický idiot mohl ignorovat slovanskou mentalitu, a především tu ruskou. Slované (podle míry deformovanosti Západem), a hlavně Rusové, se tradičně semknou právě ve chvíli ohrožení, a v tom okamžiku nastává boj na život a na smrt. A z ruských staletých dějin víme, že samo Rusko nikdy války nezačínalo ale téměř vždy vítězně ukončovalo.
Západ se probouzí poněkud se zpožděním. Rusko už nezastaví
Teprve teď si začal Západ, a především USA a Velká Británie uvědomovat, že se dějiny zase opakují a Rusko jde opět už historicky vyšlapanou cestou. A co teď s tím? Ruská společnost, řadoví občané, podporují své vedení i cestu, kterou se vydalo, ačkoli Západ počítal s tím, že začnou nepokoje, které samozřejmě intenzivně podporoval. Ať už šlo o nesmyslné sankce, které poškodily především Evropu, kulturní blokádu, odchod západních firem z Ruska… Nenastaly nepokoje, ale pravý opak – ruský národ se semknul kolem svého vedení. Důvod je prostý. Společnost, občané pochopili nutnost jednoty.
Málokterý národ chce tolik mír, jako právě ruský. Platil za něj vždy tu nejvyšší cenu. Ale otroctví (všech podob) pro něj bylo a je naprosto nepřijatelné. A je to opět lid, národ, který nakonec zvítězí, což už si západní špičky a takzvané elity, jednoznačně velmi dobře uvědomují. Ale co dál? Jak a o čem bude moct Západ jednat s Ruskem, v případě jeho vítězství? Západ od počátku obětoval Ukrajinu jako jateční maso. Rozložil ukrajinskou společnost za pomoci banderovců a hojných slibů blahobytu a zázračného růstu. (A že jsou na sliby na Západě machři, to víme i u nás.)
Dnes už nikdo ze seriózních západních analytiků ve vítězství Ukrajiny příliš nevěří. Ale kšeft je kšeft, takže kde jinde najít odbytiště na vysloužilou vojenskou techniku, kterou by bylo jinak třeba draze ekologicky likvidovat, a zároveň tím získávat odbytiště na techniku novější, kterou zejména USA za draho prodávají zemím, které se té starší techniky zbavily. A jak získat snadněji peníze do rozpočtu, než na válku? Příští rok, s postupem ruských vojsk, začne Západ ječet o míru a dohodách, ale kdo mu uvěří po všech těch podvodech, kterých se na Rusku dopustil? Asi nejviditelnějším podvodem poslední doby byly Minské dohody, které byly, podle přiznání Angely Merkelové (tehdy německé kancléřky a signatářky Minských dohod), vytvořeny jen proto, aby Západ získal díky nim čas lépe vyzbrojit a vycvičit Ukrajinu. Takže kdo tu připravoval válku? Rusko, nebo Západ?
To, co mě ale nejvíc zajímá je to, jak se k této situaci postaví český národ. Není tajemstvím, že hned po 8. květnu 1945 bylo Německo najednou plné „antifašistů“. V Československu byla rudá armáda vítána občany hromadami šeříků. Leč, také až po vítězství. Ale až to všechno skončí, bude se s námi ještě vůbec někdo chtít bavit, natož o něčem jednat?
Přikláním se k názoru, že neutralita je ten nejlepší statut pro Česko, Slovensko, Maďarsko či Rakousko. Takové neutrální pásmo suverénních států. Dokážeme ale tento statut získat? Kdo ví. Zatím český národ (podle textu americké písně v titulku) jen louská buráky. A platí a platí a platí…
Přidejte odpověď