Vypadá to, že o čem se hovořilo jako o konspiračních teoriích se stává skutečností a plány USA zlikvidovat ekonomicky Evropu vstupují do další fáze. A jestli si někdo myslí, že Česka se to nedotkne, je na obrovském omylu. Z důvodu odmítnutí jakýchkoli nařčení z proruských, pročínských či jiných „extrémistických“ provokací bych ráda upozornila, že údaje zde uvedené nejsou z tisku ruského či čínského, ale z renomovaného amerického listu Wall Street Journal (WSJ).
Leč k věci. Vzhledem k raketovému vzestupu cen energií v Evropě došlo k tomu, co se dalo ostatně očekávat. Evropské výrobní podniky, a to včetně gigantů, se stěhují do USA. Důvod je prostý. Pamatujete, jak ještě před půl rokem USA slibovaly dovoz ropy a plynu do Evropy? Americkým mottem pro vazalskou Evropu bylo: Hlavně se zřekněte těch ruských „toxických“ zdrojů a zbavte se závislosti na tom Mordoru. My vás přece zásobíme jak zkapalněným plynem (násobně dražším, ale demokratickým) tak ropou. A hle, dnes se dozvídáme, že „Sorry vážení, zbožíčko došlo a potřebujeme ho pro sebe.“ Úžasné, není-liž pravda?
A nejsou to žádní „drobkové“, co migrují do USA.
Největší výrobce zemědělských hnojiv OCI NV balí kufry a míří do Texasu. Balí také dánská šperkařská značka Pandora, Tesla – se svými elektromobily a pozor, také VolksWagen. Což se nás v Česku už bezprostředně týká.
Důvodem ale nejsou jen zvýšené ceny energií. Biden totiž přišel s tahem, který si zaslouží uznání. Poté, co USA Evropě sdělily, že už nedostanou z Ameriky už ani energetický „ťuk“, vyhlásil dědoušek Biden Inflation Reduction Act (IRA) – stručně řečeno, zákon o snížení inflace. Jenže, kromě ryze finanční stránky, týkající se stabilizace monetární politiky USA, obsahuje tento dokument i výrazné úlevy a výhody pro ty zahraniční společnosti, které se v této složité době rozhodnou spojit svůj výrobní a daňový osud s USA.
Jen se vraťme půl roku zpět a vzpomeňme si na bojovnou rétoriku evropských „vůdců“, kteří uvěřili slibům USA o dodávkách, které zcela jistě nahradí ty nedemokratické, byť pravidelné, z Ruska. Čím vším Rusku vyhrožovali, vrátilo se jim jako bumerang a slibovaná pomoc USA zůstala, jako obvykle, jen v rámci slibů, nic víc. Z historie i nedávné víme, že podobný vědomý americký podraz nefunguje zdaleka poprvé. Evropa se dostává na dno, ale ten, kdo z toho profituje, jako profitoval ze všech válek a krizí, je opět jako obvykle, americký stát.
Ostatně, úprk z Evropy do USA s jejich levnějšími energiemi zjevně chystají i další obří firmy, jako například britská ArcelorMittal – ocelářský mamut, co podle slov svého generálního ředitele pracuje na variantě dvojnásobného snížení výroby v Evropě, kterou si hodlá kompenzovat růstem výroby v Texasu. I to se nás přímo týká, protože firma provozuje svou činnost v Ostravě.
Nezaostávají ani další velcí hráči. O přesunu na sousední kontinent hovoří i RHI Magnesita – největší světový výrobce žáruvzdorných materiálů. Krom toho, že má tato společnost nejvíce výrobních závodů v tomto odvětví po světě, je registrovaná v Londýně. Což znamená, že útěk kapitálu už nabývá rozměrnější povahy, vycházející za rámec EU.
Amerika křepčí na kostech Evropy?
Další giganti světového průmyslu, jako německý BASF (který také u nás zapustil dráp) či norská Yara International, vyrábějící všemožné chemikálie a zemědělská hnojiva, zatím o svém konkrétním úprku sice neinformovaly, ale hlasitě pokřikují, že jestliže ceny na elektřinu a plyn nebudou sníženy už v nejkratší době, útěk kapitálu z Evropy nabude lavinové povahy. Tato prohlášení ovšem spíše připomínají hlas volajícího v poušti, protože na pozadí zastropování cen ruské ropy, nefungujících plynových tras a odmítnutí USA zvyšovat své dodávky, uvažovat o snížení cen by mohl leda jen komický optimista.
Přenos části výroby z Evropy do USA sice ještě není přímým symptomem zániku či rozpadu Evropy, celý tento proces ale nabývá hrozivých rozměrů. Už proto, že vytvořit příznivé podmínky pro klíčové finanční daňové přispěvatele a zaměstnavatele Brusel prostě není fyzicky schopen a USA, které byly dostatečně pochroumány jak covidem, svou nesmyslnou finanční politikou, tak i dalšími bouřemi, jen stěží pustí z rukou slepici, která jim ponese zlatá vejce a navíc, zbaví je nejprotivnějšího konkurenta – Evropy.
Řada z těchto známých firem míří do Texasu. A tak mě napadl subjekt, který by se mohl USA dobře pomstít za Evropu, za Rusko i Čínu, a vůbec, za řadu zemí, které hodlají USA když ne zničit, tak citelně devastovat. Je to Texas. Ten Texas, který se jako obránce osamělé hvězdy, nikdy v srdci nesmířil se svou okupací a neustále dává najevo, že by rád využil právo, které mu dává americká ústava a získal zpět svou svrchovanost – separatista jeden. Pravda, v současné době to realitou zavání asi stejně, jako Yellowstone. Ale neposlouchá se to přinejmenším zajímavě?
Radka Zemanová-Kopecká
Přidejte odpověď