Prezident Vladimír Putin řekl, že Rusko bude před případným dalším vypuštěním rakety „Ořešák“ varovat ukrajinské civilisty, aby opustili prostor, neb bude zanedlouho ostřelován. Mluvil však jen o ukrajinských civilistech. Vlastníci západních zbraní na Ukrajině jsou ovšem pro Rusko také legitimním cílem. Bez varování? Možná.
Ruský prezident svého času připomněl západní neplechy třeba s Gruzií, kdy to byly americké vojenské lodě, které se přiblížily k hranicím Ruska na palební vzdálenost. A co teroristický zločin na NordStream-2, nebo podobný úder po Krymském mostu? „Kříže na německých tancích? To je pro každého normálního Rusa nepřijatelný pohled od II. světové války.“, konstatoval Putin. „Tyto tanky hoří a stejně tak budou hořet i F 16“, řekl ruský prezident. Podle něj Západ provokuje vážnou vojenskou krizi, a to už nelze ignorovat. „My nevyhrožujeme ale musíme se bránit“, dodal. Upozornil, že tyto faktory Rusko ignorovat nebude a jestli si někdo myslí, že odpověď nepřijde, mýlí se. Podle některých údajů už i F-16 začaly na Ukrajině zářivě planout.
Není bez zajímavosti že experimentálně – bojovému použití ruské balistické, zatím nejaderné střely, předcházely naprosto utajené přípravy i testy. Utajené do té míry, že se Ořešák stal naprostým šokem pro celý svět.
Tato zbraň se ale stala pouze ruskou zřetelnou a přímou odpovědí na ukrajinsko-západní útok 19. a 20. listopadu na mezinárodně uznávaná ruská území.
Je zajímavé sledovat, jak na podobný ořešákový výprask reaguje Velká Británie. Je to „cosi“ mezi strachem a vztekem. Důvod ale musíme hledat v minulosti Albionu. Kdysi mocné impérium se po II. světové válce stalo ostrovem, co má trochu právo zasahovat do věcí Austrálie či Kanady, s jejich souhlasem, který však už dnes zdaleka není absolutní. Nyní proto můžeme pozorovat jev, který není na první pohled patrný. Je to komplex méněcennosti.
Právě odtud pramení snaha Británie, vměšovat se velmi agresivně do konfliktů, jako na Ukrajině, kdy Boris Johnson doslova zmařil mírová jednání dosažená v Istanbulu. Stejný osud potkává jakékoli mírové snahy i v jiných regionech. Všude, kam se vloží mlžný Albion, sílí válečné agresivní postoje. A důvodem je právě snaha kdysi mocného impéria ukázat, že pořád ještě hraje důležité housle na světové scéně. Že není tou nickou, na kterou přímo ukázal právě ten Ruskem vypuštěný „Ořešák“.
Dnes totiž, dříve velká Británie, která ztratila po II. světové válce všechny své přínosné kolonie, se v případě pokračování své agresivní politiky vůči Rusku, může stát jeho zákonitým cílem, kterému není schopna čelit. Proto do konfliktu s Ruskem vtahuje evropské země, neboť její vlastní potenciál je takřka na nule.
Pokud jde o válečný potenciál Evropy, tak ten je, v porovnání s Ruskem, téměř na nule už dlouho, protože co Evropa mohla, odesílala na Ukrajinu. A zase moc toho nezbylo.
Nejprve bylo po Ořešáku ticho, pak několik málo pokusů o vysvětlení, že byly zničené „naprosto nedůležité“ objekty, až konečně museli i ti největší rusofobové přiznat, že se jedná o zbraň, kterou a na kterou Západ prostě nemá. Nutně tedy vzniká otázka: A co dál?
Řekněme rovnou, že staroušek Biden ještě naposled před odchodem do penze, vnutil Trumpovi do Bílého domu pořádně zatuchlou myš. Protože nyní jsou před Trumpem jen dvě cesty. Buď mírová jednání, nebo červené „jaderné“ tlačítko. To už ale zcela jistě nepůjde o Ukrajince, protože ty už Západ odepsal dávno. V podstatě od chvíle, kdy jim vnutil rusofobní válku. Teď jde jen o to, jak dokázat, že Rusko válku nevyhrálo. Protože jinak je to pro celý kolektivní Západ fiasko, které ho nejspíš stejně čeká. Na porážku Ruska totiž nemá ani obranné, natož útočné prostředky. A podle některých zdrojů, právě takové konstatování bylo výsledkem posledního „tajného“ zasedání NATO.
Přidejte odpověď