Asymetrickou odpovědí Ruska na současnou situaci se může stát i mega-zbraň, která má schopnost iniciovat katastrofické geofyzikální procesy. Tato asymetrická mega-zbraň se ve výzbroji Ruské armády může objevit v letech 2020-2025 (článek je z roku 2017). Její existence sama od sebe ukončí hrozbu rozsáhlé války proti Rusku v současných podmínkách jisté převahy protivníka v tradiční výzbroji.
Proti Rusku se obnovuje nová studená válka. Přesněji, ve skutečnosti nikdy nebyla ukončena. Prostě Západ upevňuje úspěchy předcházejících etap studené války a zahájil přípravu závěrečné etapy studené války, jejímž důsledkem má být zničení Ruska. Západ znovu, jako v průběhu 20. století, staví proti Rusku „železnou oponu“, realizuje blokovou politiku, zvyšuje počet členů NATO a posouvá Alianci k hranicím Ruska.
Přesto se situace pro Rusko vyvíjela podstatně hůř, než byla ve 20. století. Rozkradený ekonomický potenciál, pro bezpečnost země vražedná závislost průmyslu na produkci pravděpodobného protivníka, především v oblasti vyspělých technologií, absence duchovního jádra ve společnosti jakým byla kdysi komunistická idea. Rusko dnes nemá řadu spojenců v Evropě, kteří by tvořili strategické předpolí SSSR jako v dobách socialismu a tvořili spojenecký blok Varšavské smlouvy, v ekonomice dominují či dominovali západně orientovaní oligarchové a s nimi spojení liberální úředníci. V takových podmínkách Rusko s NATO prostě soupeřit nemohlo. Tím také vznikla objektivní nutnost hledání kvalitativně nových přístupů k zabezpečení vojenské bezpečnosti včetně strategického zadržování. Klíčovým faktorem zde je a bude udržení potřebné úrovně potenciálu strategických jaderných sil. Nicméně i zde jsou úskalí. Ve srovnání s dalšími druhy ozbrojených sil je jaderná triáda málo početná, zato s velkými nároky na zdroje. V podmínkách ekonomických problémů v Rusku spojených se sankcemi či pádem cen ropy mohou prostě chybět prostředky na její udržení na požadované úrovni bojeschopnosti. Počet příslušníků ozbrojených sil zařazených ve strategických jaderných silách (raketové vojsko, ponorkové vojsko, strategické a dálkové letectvo) převyšující sto tisíc lidí vytváří vhodné podmínky pro neutralizaci části ruských jaderných sil metodami informační války. Systém rychlého globálního úderu USA může v nedaleké budoucnosti vytvořit podmínky, kde úder na hlavu (velitelská stanoviště strategických sil) a na ruce (na nosiče strategických jaderných zbraní) by mohl neutralizovat celou jadernou triádu, nebo její významnou část. V těchto podmínkách nalezení libovolného způsobu strategického zadržování, který by doplnil (ale v žádném případě nahradil!) současný, je pro Rusko životně nezbytné. Právě o tom hovořil prezident, když zdůrazňoval, že se nenecháme vtáhnout do zbrojních závodů, ale budeme volit asymetrické odpovědi. Je jednoznačně jasné, že řeč byla o principiálně nových zbraňových systémech, vycházejících z jiných myšlenek, než ty současné.
Speciální požadavky
Podle analýzy situace je nezbytné, aby nové systémy strategických zbraní splňovaly určité požadavky.
Jako první je třeba zdůraznit nutnost zaručeného zničení protivníka. To znamená, vycházíme-li ze současných i perspektivních systémů, je nutné mít schopnost, i přes odpor soupeřů, zcela zaručeně realizovat svůj ničivý potenciál v dostatečně velkém objemu. Jinými slovy, principy, na kterých je nový systém postaven, v zásadě vylučují možnost efektivního působení sil protivníka.
Takový zbraňový systém musí mít do té míry ničivé faktory, aby ho činnost protivníka ani současnými ani perspektivními prostředky nemohla neutralizovat.
Důležitým požadavkem je i požadavek zaručeného použití v případě politické vůle vedení státu a splnění objektivních podmínek nutných pro zahájení činnosti. To je zvláště důležité v podmínkách, kdy jsou ještě silné pozice obdivovatelů Západu (pátá kolona) zvláště ve vysokých funkcích řízení státu, včetně vojenských. V podmínkách soustavné komplexní informačně – psychologické války, je jedním z klíčových problémů možnost nesplnění rozkazu na použití strategických jaderných sil, počet obslužného personálu, který by neumožnil zaručit použití těchto sil, zvláště v eventuálních podmínkách možných občanských nepokojů. To by relativizovalo i garanci úplného splnění rozkazu k použití jaderných sil.
Z toho vychází požadavek minimalizace potřebného počtu obsluhy pro přípravu a použití asymetrického systému odstrašení. Její počet musí umožnit zabezpečení absolutní (nebo tomu co nejbližší) záruky loajality vládě a psychologické připravenosti splnit rozkaz na použití tohoto systému, nezávisle na situaci ve společnosti či osobních emocí. To znamená, v podmínkách Ruska se musí stav pohybovat v jednotkách tisíc lidí.
Vyhodnocením možností a znalostí, které nám poskytuje současná úroveň vědění a poznání dojdeme k závěru, že bez cíleného využití druhotných ničivých účinků, nemůžeme dosáhnout požadovaného výsledku. V důsledku toho přirozeně vzrůstá zájem o geofyzikální katastrofické jevy. Tyto jevy svojí mohutností několikanásobně převyšují ty nejsilnější jaderné zbraně a mohou být vyvolány nesrovnatelně menšími podněty (ve srovnání s katastrofami). Proto připravovaná ruská zbraň asymetrické odpovědi může být použita k vyvolání zásadních ničivých faktorů spuštěním geofyzikálních procesů.
Kromě toho je třeba zajistit ještě jeden faktor asymetričnosti této zbraně a to, aby úder přinesl pokud možno zanedbatelné ztráty Rusku ve srovnání s hlavním protivníkem, tedy s USA.
Geofyzikální ničivé účinky
Rusko se rozkládá na Euroasijském kontinentu, kde hlavní, strategická část jeho území s nejvyšší hustotou osídlení je ve vnitrozemí, a tím i vzdálená od mořských a oceánských prostor. Přitom střední nadmořská výška těchto území zabezpečuje jejich ochranu před záplavami, dokonce při obrovských katastrofických jevech doprovázených obrovskými přílivovými vlnami (megatunovými).
Jiná situace je ovšem v USA. Na pobřeží s nepříliš vysokým převýšením nad hladinou oceánu žije většina obyvatel – více než 80%. Zde se také nacházejí hlavní průmyslové objekty země. Poměrně malé tsunami o výšce několik desítek metrů může způsobit USA nedozírné následky. To celkem jasně ukázal uragán Katrin v New Orleans.
Další geofyzikální zvláštnosti Ruska je to, že hlavní část jejího území na Sibiři a leží na několik kilometrů tlustých vrstvách bazaltu. Předpokládá se, že tyto vrstvy bazaltu se vytvořily v důsledku výbuchu super vulkánu na tomto území přibližně před 252 miliony let. Z toho důvodu údery, ať už budou jakkoliv silné, nezpůsobí žádné katastrofální geofyzikální důsledky.
I zde je situace v USA odlišná. Nejviditelnějším problémem je Yellowstonský národní park, který se nachází v kaldeře stejnojmenného super-vulkánu. Podle závěrů geologů se tento super-vulkán blíží k periodě své aktivizace, jejíž periodičnost je zhruba 600 tisíc let. To je také doba od jeho poslední aktivní činnosti. Mocnost tohoto vulkánu je několikanásobně slabší, než byla u sibiřského vulkánu, proto jeho činnost nevedla k masovému vymírání života na planetě, ale pro americký kontinent byly následky jeho činnosti katastrofální. Vulkanologové a geologové tvrdí, že Yellowstonský super-vulkán může vybuchnout kdykoliv. Byla zjištěna spousta příznaků narůstání jeho činnosti. Proto relativně malý impuls, například výbuch jaderné hlavice v řádu megatuny, může iniciovat jeho okamžitou činnost. Následky takového výbuchu super-vulkánu by byly pro USA katastrofické – jako stát přestanou USA existovat. Veškeré území státu bude pokryto tlustou (několik metrů až několik desítek metrů) vrstvou popela.
Další zranitelnou oblastí USA, z pohledu geofyziky, je zlom San – Andreas, dlouhý 1300 km, rozložený mezi Tichooceánskou a Severoamerickou deskou. Leží podél pobřeží státu Kalifornie, částečně na souši, částečně pod vodou. Paralelně s ním leží zlomy San Gabriel a San Chosinto. Toto je oblast geofyzikální nestability s výskytem zemětřesení do 8,5 stupně Richterovy stupnice. Úder dostatečně silným jaderným výbuchem v této oblasti může vyvolat katastrofické jevy schopné plně zničit pobřežní infrastrukturu USA v důsledku mohutné přílivové vlny.
Nelze zapomínat ani na atlantický a tichooceánský zlom. Tyto zlomy totiž leží podél pobřežní čáry východního i západního pobřeží USA a mohou se stát zdrojem silných tsunami, které mohou udeřit s katastrofálními důsledky do značné vzdálenosti od pobřeží, a to po obou stranách pevniny.
Potřebná superbomba
V důsledku těchto znalostí lze prohlásit, že USA jsou z geofyzikálního hlediska velmi zranitelné. Zbývalo by pak pouze určit, jakým způsobem lze tyto zásadní geofyzikální procesy iniciovat. Začneme historií. V roce 1961 byla nad severní částí Nové země (Archangelská obl. v Rusku – pozn.red.), ve výšce přes 5000 metrů, odpálena tehdy v historii lidstva nejsilnější termonukleární bomba. Síla výbuchu byla odhadnuta na 58Mt. Přitom západní experti dospěli k závěru, že nebylo dosaženo plného účinku, protože podle řady příznaků chyběla v bombě vrstva z uranu U-238, která by zvýšila účinek bomby minimálně 1,5 – 2 krát, což znamená do 100Mt. Tato bomba měla rozměry klasické 16-tunové letecké bomby a byla vypuštěna z letounu TU-95. Dnes bomba o takové síle, podle závěrů specialistů z ruského jaderného centra v Sarově a známého experta v této oblasti – doktora technických věd Igora Nikolajeviče Ostrecova, může mít velikost klasické 5 – 7 tunové bomby či hlavice. To znamená, že může být nesena těžkou raketou (například všemi typy Satana – tedy Vojvoda i Sarmat. pozn. red.). Splňuje také veškeré podmínky pro vypuštění v podobě satelitu na oběžnou dráhu země.
Přitom, jak na ráži jednotlivých hlavic tak i na celkovou sílu strategických jaderných sil, dnes podle platných smluv, žádná omezení nejsou. Ve smlouvách se hovoří pouze o počtu. Proto z právního hlediska neplatí žádná omezení na jejich výrobu, kromě množství. Potřeba takových hlavic by byla ovšem velmi malá.
Hledisko asymetrického ohrožení u tak silné zbraně můžeme posuzovat z aspektu garantované iniciace katastrofických geofyzikálních procesů. Jako první to může být úder na Yellowstonský super vulkán. Jediný pozemní výbuch této síly prakticky zaručeně iniciuje výron tohoto super-vulkánu. V jeho důsledku USA ukončí svoji existenci, ale i pro ostatní svět budou důsledky katastrofální. Nejméně utrpí Rusko vzhledem ke vzdálenosti od místa úderu, vzhledem k rozměrům svého území a jeho poloze. Nevýznamné ztráty budou i u zemí nacházejících se na protilehlé straně planety od USA. V každém případě to však bude katastrofa pro celou civilizaci. Ale k tomu je ta zbraň vlastně určena. Aby samotným faktem své existence nepřipustila ani myšlenku na agresi proti Rusku.
Další možnou variantou jejího použití může být vyvolání gigantické mega-tsunami. To je myšlenka, v USA obdivovaného „velikého humanisty“ akademika Sacharova. Její podstata spočívá v odpálení několika jaderných náloží v určených bodech uvnitř atlantického a tichooceánského zlomu (3 – 4 nálože v každém z nich) v hloubce 1,5 – 2 km. Podle výpočtů Sacharova ale i dalších vědců, se tím vytvoří tsunami, které u pobřeží USA dosáhne výšky kolem 400 – 500 metrů. Úder na pobřeží spláchne vše do hloubky 500km od pobřeží. Pokud k výbuchu dojde ve větší hloubce, blízko dna, kde je zemská kůra nejtenčí, pak může dojít k jejímu porušení a magma se dostane do styku s oceánskou vodou, čímž výbuch mnohonásobně zesílí. Pak může tsunami vyrůst až do výšky 1 km i více a oblast zasažení naroste přes 1500km od pobřeží. Pak to bude naprosto „čistá“ zbraň – nedojde k žádné jaderné zimě, nepřijdou obrovská mračna popela a i pára se vrátí na zem jako záplava v blízkosti svého vzniku, tedy opět na území USA. Takový úder jednoznačně vyvolá i vulkanickou aktivitu, pravděpodobně včetně Yellowstonského super-vulkánu. Přitom zpětná vlna spláchne i Evropu. To znamená celý blok NATO. Katastrofa tím dosáhne obludných rozměrů. To je asymetrická hrozba posledního soudu – nebude Rusko, nebude Západní civilizace.
Ke katastrofickým geofyzikálním důsledkům povede i výbuch jediné takové nálože v oblasti zlomů San Andreas, San Gabriel nebo San Chosinto.
Zmíněné zvažované scénáře svědčí o tom, že potřebné množství takových náloží (hlavic, bomb) pro použití u asymetrické zbraně je celkem malé – okolo deseti. To vytváří vhodné podmínky pro jejich zaručené použití, v případě nutnosti a při splnění výše uvedených podmínek.
Doprava takové nálože k místu určení může být zajištěna různým způsobem. Jednak to může být několik více hlavicových těžkých strategických raket, které spolu s klamnými hlavicemi překonají dnes i v budoucnu plánované systémy protiraketové obrany. Malý počet potřebných odpalovacích šachet může být efektivně chráněn obranným systémem s prvky aktivní i pasivní obrany. Taková raketa může být také umístěna na palubách ponorek třídy Tajfun. Jejich raketové šachty umožňují odpálení raket s váhou do 90 tun (jejich základní raketa vážila 96 tun), což odpovídá současné těžké raketě, která má potřebnou vypouštěcí váhu. Jedna taková ponorka bude stačit k zabezpečení asymetrického zadržování.
Takové hlavice mohou být osazeny i na hypersonických raketách, vypouštěných z ponorek nebo pozemních odpalovacích ramp. Tyto nálože také mohou být v předstihu uloženy na požadovaná místa jako miny ve velkých hloubkách, například na lodích maskovaných jako civilní, rybářské, a podobně. Tyto miny by se v případě nutnosti uvedly do akce dálkovým impulzem – například ze satelitu na oběžné dráze, nebo z ponorky. V době stabilní mezinárodně politické situace pak mohou být vyloveny a znovu uskladněny. Potřebný čas na výrobu a zavedení do výzbroje takovéto zbraně odborníci odhadují na 5 – 12 let. Stejný čas je i nezbytný i na výrobu nosičů. To znamená, že takovou asymetrickou zbraň může mít Rusko k dispozici zhruba od roku 2020 (článek je z roku 2017, nyní už je RF ve výzbroji má – pozn. red.). Její zavedení do výzbroje samo od sebe ukončí hrozbu totální války proti Rusku dokonce v podmínkách případné absolutní převahy protivníka v tradičních druzích zbraní.
Autor:
Konstantin Valentinovič Sivkov
Kapitán 1. rangu (třídy), dr. vojenských věd, vojenský expert Ruské akademie věd.
Překlad: Ing. pplk. Ivan Kratochvíl v.z.
Přidejte odpověď