Doslova ostudného skutku se dopustila ministryně obrany ČR Černochová, když zakázala 17. listopadu 2024 vstup občanům k památníku obětí nacistické zvůle 1939 – 1945. Ti se, jako každý rok, sešli u Ruzyňských kasáren v Praze, aby vzpomenuli našich studentů a 365 000 našich spoluobčanů, zavražděných německým nacistickým režimem . Důvod je dle Černochové jasný – oni, vrchnost, už na oběti vzpomenuli 15. listopadu, a to má lidem stačit.
Jako kdysi legendární vojevůdce Hannibal, se i naši vlastenci ocitli „ante portas“, tedy před branami. Tentokrát Ruzyňských kasáren. A vojáci i policie bedlivě střežili, aby se nikdo „nepovolaný“ nedostal oněch 30 metrů za bránu kasáren, kde stojí památník obětem, jindy běžně dostupný.
Proč pokaždé, když máme pocit, že Fialova vláda a přidružení politici dosáhli dna, býváme velmi tvrdě vyvedeni z omylu. To, k čemu ale došlo letos 17. listopadu u kasáren v Pražské Ruzyni, už opravdu překonává veškerou míru elementární lidské slušnosti.
Jako každý rok se i letos vlastenci a příbuzní obětí dostavili 17. listopadu na pietní setkání k uctění památky obětí, zavražděných nacistickým režimem. Překvapení ale čekalo hned u bran Ruzyňských kasáren. Prý je akce ZAKÁZANÁ! A zakázaná byla z rozhodnutí ministryně „obrany“ pí Černochové. Tedy členky vlády ČR, a tudíž to celé bylo vlastně i s vládním souhlasem. Tato osoba zakázala lidem uctít nejen Mezinárodní den studentstva, který vznikl právě na základě zrůdného zavraždění 9 pražských studentů, ale zakázala tím uctít i památku těch 365 tisíců protektorátních obětí, zavražděných nacisty. Vstup k památníku byl ministryní Černochovou po naléhání povolen pouze přítomným poslancům za SPD – Tomio Okamurovi a Jirkovi Kobzovi. Předseda SPD se snažil přesvědčit i přímo na místě strážné, aby pustili dovnitř alespoň příbuzné obětí. Marně. Všichni, kromě poslanců, museli zůstat před branami. K překvapení mnohých i loajální vládě Česká televize. Ani ta neměla k památníku přístup. Zkrátka, oni – vrchnost, si pietu uspořádali 15. listopadu, takže to zřejmě musí stačit.
Pietní akt se však přesto konal, lidé to nevzdali
Akce byla zahájena státní hymnou. Kromě zmíněných poslanců promluvily na prostranství před budovou i další osobnosti veřejného života – zástupci vlasteneckých organizací, jimž patří největší dík za uspořádání této akce, ale také ex-premiér Jiří Paroubek, nebo také zástupci KSČM a ČSNS. Všichni přítomní byli pobouřeni neurvalostí a neúctou k našim dějinám i obětem, jaké nám předvedla Fialova vláda a její politici. Přesto, i květiny a věnce vlastenců se dostaly k památníku, kam je oba poslanci důstojně umístili.
Kdosi z řečníků pronesl, že ministryně všechny přítomné urazila. To ale nebylo přesné. Ministryně, a s ní celá vláda a její politici, dehonestovali sebe sama. Protože tento politický establishment ukázal přehledně celému našemu národu, že na jeho dějiny i hrdiny prostě kašle. A stejně, jako v časech tvrdé christianizace, využívala zejména katolická církev stará tradiční slovanská kapiště ke stavbě vlastních svatyní, využívala období tradičních slovanských svátků (slunovraty, rovnodennost) k vytváření svátků církevních, aby potlačovala v paměti lidí tradiční místa i svátky do pozadí, ve jménu vlastního užitku a moci, stejně tak jedná i tato vláda. Také ona se snaží zatlačit do pozadí připomínku skutečných národních oběti, draze zaplativších za nacistickou zvůli v naší zemi; jen aby upřednostnila vítězství „své“ demokracie, za kterou dnes český národ bez náhrady platí vším, co naši předci vybudovali.
17. listopad je mezinárodně uznávaný svátek „Den studentstva“, aby byl stálou připomínkou nacistických zvěrstev, kdy byli nejen vražděni čeští studenti, ale také zavírány české vysoké školy a byly povoleny pouze ty německé, oddané říšskému nacistickému režimu. Říše nepotřebovala vzdělané Čechy, protože, jak řekl úřadující říšský protektor Reinhard Heydrich ve svém pražském projevu: „Češi tady venkoncem nemají co dělat“. Celý svět uznal po válce zrůdnost nacismu a důstojnost odporu Jana Opletala a dalších českých studentů v roce 1939. Právě na základě těchto skutečností vznikl Mezinárodní den studentstva. A toto vše si dovoluje současná politická „elita“ zpochybňovat? Komu tedy slouží? Komu slouží „zástupci“ této země, kteří při hlasování v OSN nedávno zdvihli ruku proti rezoluci, zakazující glorifikaci fašizmu a nacismu?
Všichni přítomní si slíbili, že za rok, se tu sejdou opět. A tentokrát už u památníku a s jinou vládou. Protože tato vláda překročila nejen Nejvyšší princip mravní, ale elementární hranici slušnosti nejen vůči Čechům, ale vůči celému odboji, vůči všem těm, kdo se postavili fašizmu a nacismu. A taková hanebnost neúcty se už nesmí opakovat.
Foto: ISSTRAS, obrázek internet.
Přidejte odpověď